 |
|
PŘÍBĚH OD GUMOV0 SKÁLY
|
V minulém čísle jsme přinesli recenzi na koncert pražské Zběhlé Samice s konstatováním, že když 25. prosince loňského roku křtila na Malá scéně Paláce Akropolis své debutové album Gutaperča, muselo se nějakých padesát návštěvníků odporoučet prožít vánoční večer jinam, protože v sále už nebylo místo. Před čtrnácti dny to tak horké nebylo, ovšem výše uvedená skutečnost svědčí o tom, ze Zběhla Samice buduje solidní zázemí. Alespoň takové, aby bylo schopno naplnit maličký klubík v hlavním městě. Na větší atak mimo ně se totiž teprve chystá.
Není žádný rychlokvaškový zázrak. Tahle kapela se poprvé sešla v roce 1989 a svůj koncertní debut si odbyla o tři roky později. "Pubertální představa o zvuku Zběhlý samice vypadala následovně: našlapat krabičky, ať to vazbí, a pořádně do toho bušit." Podařilo se, kapela předskakovala kupříkladu Visacímu zámku a podle slov pamětníka Udi Bureše, zakládacího člena, kytaristy a zpěváka, to bylo pořádně nahlas.
Podivný název Zběhlá samice si táhla od prvních chvil, leč Uďa dnes není schopen sdělit, jak k němu tehdy přišel. Jeho baskytarový bratr Jiří poznamenává: "Mysleli jsme si, že bysme se před naší první deskou mohli přejmenovat, ale Tomáš Polívka z Uroboros Records nám to rozmluvil. Osobně jsem byl rád. Zároveň ale bylo jasný, že to jako vydavatel nikde neprodá." Nikde ovšem není psáno, že se s již zavedeným názvem v budoucnu něco nestane. Na to se ale všichni členové kapely zatvářili tajuplně. "Osobně ten název nerad říkám starším lidem, třeba kolegům v práci. Nejde mi přes pysky, ale už jsme si na něj zvykli, " podotýká ještě Jiří Bureš.
Místo keců podpora
Veškeré historické i modernistické tendence, aby Zběhlá samice hrála jinak, než hraje nyní, byly vyhozeny. Maximem kooperace s jinými styly jsou jazzové názvuky v některých stávajících skladbách, ovšem v těch prý má prsty především jediný trochu školený muzikant, bubeník Jakub J.B. Nygrýn. Vlk se tedy nažral a koza zůstala celá, a přestože je ryzí bigbítový zvuk s českými texty poměrně jasný, tvrdí Uďa Bureš, že je neustále pracovní a kdo ví, co se v kapele odehraje za pár měsíců. "Pokud Uďa nikoho nepustí k tvorbě, tak to půjde po řád tímhle směrem," ozvalo se zleva, Uďa ale kontroval: "Tak někdo něco přineste." Vedle zmíněné desky Gutaperča má kapela na kontě tři demosnímky. Jak tvrdí pamětníci, od prvního styku s hudebním nástrojem si Zběhlá Samice vysnila desku. Dostala se k ní až, v loňském roce. "Před třemi lety jsme vyvinuli snahu naší muziku prosadit na nějakou firmu. Zbytečně. Potom nám napsali z Indies, že takový druh hudby nevydávají. Tak jsme se na to vykašlali, až nás oslovil Tomáš Polívka," vzpomíná Uďa. "Jestli k tomu měl nějaký výhrady? Měl, ale neprosadil je. On se nám ale nesnažil do muziky kecat, on nás hlavně podporoval." Zezačátku chtěla hrát především nahlas. Nyní klade důraz na poklidné melodické písničky. "Melodie jsou vtíravý, ale texty zapamatovatelný tak nejsou. "Uďa využívá spoustu slov, který jsem nikdy neslyšel," přidává se kytarista Honza Zajíc. Jiří Bureš pokračuje: "Zjistili jsme třeba že lidi nevědí, co je to pekinéz. Anebo gutaperča." Pekinéz je pes, gutaperča je pryž; podle Udi ten materiál, ze kterého je vyrobena gumová skála. "V textech nejsou žádný novotvary, mají jenom bohatší slovník, než běžný bigbíty. "Ty slova se mi musej především líbit." A nejdůležitější písnička? "Všechny!"
"Většinu písniček, který Uďa složil jsem zezačátku nenáviděl," přiznává bubeník Nygrýn. "Ať už po stránce textový, nebo hudební. Začaly se mí líbit až tak za půl roku. "Zlí jazykové v kapete ale tvrdí, že onen půlroku potřebuje bubeník k tomu, aby si skladby vůbec zapamatoval, nicméně postupně se k názoru o pozvolném vstřebávání připojili všichni. Uďa se nevyjádřil: "Co ode mě chceš slyšet, já je skládám ?"
Pro radost
"Muzika, kterou děláme, je pro naše kamarády, kamarády našich kamarádů a všechny ostatní, který maj chuť se tím zabývat," tvrdí Jiří Bureš. "Hlavní motor je ale ten, že hrajeme pro svoji zábavu. Nejsme ničím tlačeni, nikdo nás ničím nesvazuje, nejezdíme turné a nemáme agenturu. Můžeme si dělat, co chceme." Bubeník Nygrýn dával Gutaperču poslechnout svým kamarádům jazzmenům a pochodil docela obstojně. Ne že by Zběhlá Samice byla pro jazzovou sortu, ale jak se tak občas o tenhle styl otře, pozorný posluchač to pozná a zaplesá. Koneckonců, radostné vrstvení skladeb při koncertě bylo zaznamenáno již v minulém čísle. A propós. Vydání první desky bylo pro Zběhlou Samici impulsem k tomu, aby co nejdříve vydala druhou.
Jaroslav Špulák
29.4.1999, BigBeng!, str.18, číslo 16 
|
|
|
|
|
|
|
